Z azuru.

Růžena Jesenská

Až vykvete nám jednou modro čarokrásné v poslední západ divných růží krvavých, ne bolest, ne! své srdce nechám v prsou tvých s tajemnou mlhou harmonie šťastné. V poslední západ divných růží krvavých chci vědět, dál že půjdeš v nové Ráno jasné s tajemnou mlhou harmonie šťastné, a vzroste thuje stín z objetí posledních. Chci vědět, dál že půjdeš v nové Ráno jasné, kde slunce vyplyne ti z moří bolestných, kde vzroste thuje stín z objetí posledních – v noc žhavých polibků, v nichž Duše moje zhasne. – Ó slunce vyplyne ti z moří bolestných, až vykvete nám jednou modro čarokrásné v noc žhavých polibků, v nichž Duše moje zhasne. – Ne bolest! Ne! – své srdce nechám v prsou tvých.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

994. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. BLASFEMIE. (Karel Toman)
  2. ŠEST BÁSNÍ Z NEDOPSANÉHO ROMÁNU. (Božena Benešová)
  3. Zjevení blaha. (Růžena Jesenská)
  4. RAPSÓDIE (Jaroslav Vrchlický)
  5. Píseň slunci. (Růžena Jesenská)
  6. SEN JEDEN SVÍTÍ... (Otokar Březina)
  7. POSLEDNÍ VTĚLENÍ (Xaver Dvořák)
  8. TICHÁ MOUDROST (Antonín Macek)
  9. ***   Ples věčných svítání do soumraků mých zpíval, (Otokar Březina)
  10. SLUNCE. (Kamil Berdych)