Zjevení blaha.

Růžena Jesenská

Okamžik věčnosti do našich srdcí skanul podivně žhavý – ó nejsladší Nemožnost, ó věčnost okamžiku, Západ rudě vzplanul, když tys do mého srdce krví svojí vrost. Já klečím u tebe, ty objímáš mé tělo, ó ty, ó ty – tak příliš krásný a tak můj, co harmonie rozkoše a bolesti se chvělo v doteku našich rtů a duší – pamatuj! Pamatuj, nezapomeň na plameny svaté, vždyť svítí hvězda srdcí v cestu dalekou, ať skanou teplé růže s řízy rozepjaté, ať slzami snad někdy vázy přetekou... Okamžik věčnosti a věčnost okamžiku chci ještě v tobě žít a sluncem zaplanout na moři bez břehu a při vln temných vzlyku, pohádkou luny tiše po tvém nebi plout. – – Tak dát ti sebe závratně a odevzdaně – kvetoucí žhavé Srdce v rudých západech, ó vezmi – ohně života, mé líbej horké dlaně, a na svých prsou pak, ó nech mne zhasnout, nech! –

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

715. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VEČERNICE. (František Taufer)
  2. To víš, jsou vzpomínky, když léta tíží hlavu, (Stanislav Kostka Neumann)
  3. TY VLAHÝ A ČERVNOVÝ VĚTŘE... (Rudolf Medek)
  4. Z azuru. (Růžena Jesenská)
  5. ŠEST BÁSNÍ Z NEDOPSANÉHO ROMÁNU. (Božena Benešová)
  6. TICHÁ MOUDROST (Antonín Macek)
  7. Hymnus. (Růžena Jesenská)
  8. PÍSNĚ KE CHVÁLE DÍVČÍHO TĚLA. (František Taufer)
  9. XXII. Muka lásky. (Xaver Dvořák)
  10. VÍM, ŽIJEŠ VE MNĚ... (Růžena Jesenská)