Zjevení blaha.
Okamžik věčnosti do našich srdcí skanul
podivně žhavý – ó nejsladší Nemožnost,
ó věčnost okamžiku, Západ rudě vzplanul,
když tys do mého srdce krví svojí vrost.
Já klečím u tebe, ty objímáš mé tělo,
ó ty, ó ty – tak příliš krásný a tak můj,
co harmonie rozkoše a bolesti se chvělo
v doteku našich rtů a duší – pamatuj!
Pamatuj, nezapomeň na plameny svaté,
vždyť svítí hvězda srdcí v cestu dalekou,
ať skanou teplé růže s řízy rozepjaté,
ať slzami snad někdy vázy přetekou...
58
Okamžik věčnosti a věčnost okamžiku
chci ještě v tobě žít a sluncem zaplanout
na moři bez břehu a při vln temných vzlyku,
pohádkou luny tiše po tvém nebi plout. – –
Tak dát ti sebe závratně a odevzdaně –
kvetoucí žhavé Srdce v rudých západech,
ó vezmi – ohně života, mé líbej horké dlaně,
a na svých prsou pak, ó nech mne zhasnout, nech! –
59
OBSAH:
Neslyšitelná píseň krve7
Jdu cestou dalekou8
V starém zámku9
Jsem hvězda v modrém prostoru11
Talisman12
V tobě, ó v tobě hoří můj osud, mé slunce15
Sen16
Romance Srdce18
Ó tys můj Bůh, pro jehož velké Příští20
Byla jsem příliš smutná21
Píseň slunci22
V závoji touhy24
Žlutá růže26
Neznámé lesy27
Okna28
V hluboké noci30
Ballada našich večerů31
Z azuru32
Noc divně světlá33
Loď v oceanu35
Slunečnice38
Od moře39
Viola d’amour41
Hymnus42
SmutnáJe smutná krajina45
61
Romance jednoho večera46
Píseň tmě48
Píseň o divokém máku49
Ballada na moři51
Legenda růží53
Posloucháš zvony55
Rokoko56
Zjevení blaha58
62
Vydala svým nákladem Růžena Jesenská.
Ornament nakreslila Zdenka Braunerová.
Vytištěno na strojích Edvarda Leschingra
v Praze. – Dokončeno 10. prosince 1904.
E: až; 2004
63