Viola d’amour.
V růžovém zahradním domku jsem bydlela,
fontána trilky své v červánky šuměla,
stříbrný páv sletěl na ztichlý dvůr,
pod okny zpověď svou hvězdnou a nejtišší
vydechla nesměle ve stínu cypřiší
viola d’amour!
Plný vzduch růží byl žhavých a krvavých,
hořely na nebi, na keřích, v ňadrech mých,
od lesů zatměl se roj smutných můr,
v závoji křídel a ve světle růžovém
plakala touhou a nachových růží snem
viola d’amour!
Růžový příchod tmy přílišným kouzlem byl,
ach v srdce, v srdce tón zpěv se tam proměnil,
přetrhal sto těžkých perel šňůr,
noc lásku ztajila, v růžích se ztratila,
umlkla, do věnců tóny své spojila
viola d’amour!
41