ADAGIO.

Růžena Jesenská

ADAGIO.
Ke staré zdi jsem klesla na schodech petřínských, kříž života jsem nesla a slzy v prsou svých. A tekl den tak hluše, jak vždy se vrací zpět, by vyrval perlu z duše, by urval srdci květ... když poprvé jsem slyšela loretánské zvonky. Mně vyznělo, že jiný ten život němůž’ být, za sluncem táhnou stíny, až v hrobě bude klid... Tam s Hradčan smírně chvělo 108 se kouzlo v mračný žal, – – a srdce žít zas chtělo, a bilo, bilo – dál, – – – když poprvé jsem slyšela loretánské zvonky. 109

Kniha Slitování a láska (1895)
Autor Růžena Jesenská