ADAGIO.

Růžena Jesenská

Ke staré zdi jsem klesla na schodech petřínských, kříž života jsem nesla a slzy v prsou svých. A tekl den tak hluše, jak vždy se vrací zpět, by vyrval perlu z duše, by urval srdci květ... když poprvé jsem slyšela loretánské zvonky. Mně vyznělo, že jiný ten život němůž’ být, za sluncem táhnou stíny, až v hrobě bude klid... Tam s Hradčan smírně chvělo se kouzlo v mračný žal, – – a srdce žít zas chtělo, a bilo, bilo – dál, – – – když poprvé jsem slyšela loretánské zvonky.

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

278. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 18. Byly doby, v nichž mé srdce (Jaromír Březanovský)
  2. K smrti mi smutno... Ňadra má (Jiřík Luděk Moravský)
  3. Večer. (Bohuslav Čermák)
  4. STRÁŽ NALEZENCOVA. (Adolf Heyduk)
  5. Loretánské zvonky. (Adolf Heyduk)
  6. Krise pochyb. (Julius Alois Koráb)
  7. IV. Kytara. (Jiří Karásek)
  8. XLV. Na stráni pne se mohyla, (Gustav Pfleger Moravský)
  9. V lese. (Bohuslav Čermák)
  10. Po klekání. (Hanuš Věnceslav Tůma)