ZEMĚ.

Růžena Jesenská

ZEMĚ.
To nevzdychá jen člověk, když hvězda padne v zraky a srdce k srdci tíhne: země vzdychá taky. A nezpívá jen skřivan a vlaštovička snivá, když pod lazurem letí: země taky zpívá. A necítí jen srdce, jež musí samo býti, co bolí, tíží, tlačí: země taky cítí. A neotvírá náruč jen láska toužíc, mraky by s čela na vždy sešly: země tmavá taky. 114