ZEMĚ.

Růžena Jesenská

To nevzdychá jen člověk, když hvězda padne v zraky a srdce k srdci tíhne: země vzdychá taky. A nezpívá jen skřivan a vlaštovička snivá, když pod lazurem letí: země taky zpívá. A necítí jen srdce, jež musí samo býti, co bolí, tíží, tlačí: země taky cítí. A neotvírá náruč jen láska toužíc, mraky by s čela na vždy sešly: země tmavá taky.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

854. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. BÁSNÍK. (Bohdan Kaminský)
  2. POD HVĚZDNÝM NEBEM. (Antonín Klášterský)
  3. PÍSEŇ ŽIVOTA (Karel Babánek)
  4. PODZIM. (Ludvík Lošťák)
  5. báseň bez názvu (Emanuel Miřiovský)
  6. Ve druhém jaře. (František Serafínský Procházka)
  7. Doba písní. (Rudolf Pokorný)
  8. Dnes nepřišel. (Bohdan Kaminský)
  9. Tak odejít... (Růžena Jesenská)
  10. PÍSNĚ (Jaroslav Vrchlický)