POD HVĚZDNÝM NEBEM.

Antonín Klášterský

Ty tiché hvězdy nad tou zemí tesknou, jež ve věčném tam planou údělu, to nejsou květy, jež se v rose lesknou, a nejsou oči snivých andělů. To srdce lidská jsou, jež dobro chtěla a toužila jen, lásky růžemi by pokryla se zem ta strouchnivělá, a vlastní rány kryla před všemi. Ted’ svítí klidně jako světla vůdčí do stínů země v čistém vesmíru – ó, pojď, je noc, slyš, řeka z dálky hučí, a spící zemi zdá se o míru. Ó, pojď, je noc, a ve modravém tmavu zas na sta světel kmitá nebesy; já hádat budu, na tvém srdci hlavu, kam jednou Bůh to srdce zavěsí.

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

940. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. BÁSNÍK. (Bohdan Kaminský)
  2. PODZIM. (Ludvík Lošťák)
  3. Doba písní. (Rudolf Pokorný)
  4. Jarní večery. (Augustin Eugen Mužík)
  5. ZEMĚ. (Růžena Jesenská)
  6. Ty nebes chvíle... (Růžena Jesenská)
  7. Marii. (Jaroslav Vrchlický)
  8. To nejkrásnější tonutí... (Růžena Jesenská)
  9. Na brzkou shledanou. (Stanislav Mráz)
  10. IN MEMORIAM JAROSLAVA VRCHLICKÉHO (Viktor Dyk)