POD HVĚZDNÝM NEBEM.

Antonín Klášterský

POD HVĚZDNÝM NEBEM.
Ty tiché hvězdy nad tou zemí tesknou, jež ve věčném tam planou údělu, to nejsou květy, jež se v rose lesknou, a nejsou oči snivých andělů. To srdce lidská jsou, jež dobro chtěla a toužila jen, lásky růžemi by pokryla se zem ta strouchnivělá, a vlastní rány kryla před všemi. Ted’ svítí klidně jako světla vůdčí do stínů země v čistém vesmíru – ó, pojď, je noc, slyš, řeka z dálky hučí, a spící zemi zdá se o míru. Ó, pojď, je noc, a ve modravém tmavu zas na sta světel kmitá nebesy; já hádat budu, na tvém srdci hlavu, kam jednou Bůh to srdce zavěsí. 65

Kniha Tmavé růže (1898)
Autor Antonín Klášterský