CHALCEDON
Jak v oblacích neb v trávě skrytý zvon,
Plinie moudrý, zpívám si tvůj sen,
že měsíční můj kámen – chalcedon
je z nadpozemské růže narozen.
Když božská růže s nebe padala,
s ní obláčky šly, hvězdy v objetí,
a všecky jejich krásy – tra-la-la –
v kameni planou duchem nadsvětí.
Při svitu luny zem jej objeví,
ve skalách, řekách jsem ho hledala,
od smutku, děsu skytá úlevy
a před démony chrání – tra-la-la.
Noc červnová s růžemi po keřích
a s chalcedonů září na zemi,
ta růže hoří jak z váz myrrhinských,
a obojí jsou mými růžemi.
A kdosi vložil mi je do dlaně,
„Růženo“ drahá ústa šeptala:
„Vítězství dává“! Čekám oddaně,
své sny a život zpívám – tra-la-la.
[39]