JARO...

Růžena Jesenská

Jaro plné nezrozených květů, chvějné záře, zvuků záhadných, pro polibky nastavených retů, tajemství, jež snoubí pláč a smích, plné Srdcí rozevřených v kalich rozpoutané touhy dávat, přijímat, plné pohybův a rozkoše a malých písní velké Písně, plné přísah, zrad, plné očí, které k nebi hledí s věčnou otázkou po marné odpovědi, plné hvězd, v nichž mluví srdce: „nezhasnu“, plné tvůrčí rosy, spěšných vyznání, hudby zeleni, jež vlídně zaclání, plné vidin, dotekův a snů. – – – Jaro – hrůza svátečnosti, výkřik žití, echo zoufání, sen cosi nalézti a míti. Jaro, jaro... Bledé smutné ruce vztahují se k němu, ke plamenům zvonů roztoužených, ku závrati proudů rozbouřených, i k závoji rudě střísněnému. V dithyramby světla, radostí a poupat, do východů zlatých v opojení stoupat – stoupat... Jakás věčná, strašná Síla v modrém vzduchu trčí: jako lampa skrytá. Křídla k sobě vábí pod oblaka bílá, určujíc jich osud, srdci jejich zmítá, – Srdci zmítá... Nekonečným tepotem zachvívá se země – náruč otevřená... Jaro: hymnus Srdcí, rozzvučených životem, pro Smrt slavně připravená scéna.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

127. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. JITRO. (František Sís)
  2. BÁSEŇ O MLADOSTI (Antonín Sova)
  3. KVĚTINY A ŽENY. (Zikmund Winter)
  4. DALEKO NĚKDE (Jiří Mahen)
  5. SEN JEDEN SVÍTÍ... (Otokar Březina)
  6. VESNA (Karel Hugo Hilar)
  7. Subtilní pantheista. (Zikmund Winter)
  8. ROZKOŠ ZRÁNÍ (Antonín Sova)
  9. Při slavném průvodu Královny Montserratské (Xaver Dvořák)
  10. OTEVŘENÉ OČI. (František Taufer)