KLID.
Vysoký, tichý, nedostupný prostor nade mnou,
jak osudy oblaky plují cestou tajemnou,
a světy tajemnější v závrati té planou;
chci v jistotu jít zítřků s duší odhodlanou.
Nesmírnost harmonie nadpozemské, svatý klid
kéž přijde do hlubin mých dlouhých nocí zazářit,
by stíny odešly, jež táhly se mým žitím,
ať v srdci jsoucnost jen chvil velkých, šťastných cítím.
Ať sílu k sestupu mám s výšin slunce čarovných,
ať oči vidí zázrak Snův, a slzy není v nich,
ať hoře z pomíjejícnosti je mi cizím,
jak oblak v žhavých sférách rozplyne – ať zmizím.
59
OBSAH.
Jak plula oblaka7
U moře9
Nokturno11
Jaro12
Smutný večer14
Ballada16
Ballada o smrti18
Romance20
V listopadu21
Píseň23
Byl konec dne24
A zítra nebude již slunce27
Vidění29
Nokturno31
Do černých mračen33
Píseň35
V hluboké noci36
[61]
Bolesti velké38
K rudým západům39
Umřela luna40
Bílé noci42
Mám drahou knihu43
Stín bledý45
Do nejvzdálenějších zahrad47
V hluboké ticho velikého osamění49
Zázračné cesty51
Pod horami53
Není odpovědi55
Romance57
Klid59
E: až; 2004
[62]