Zvonů píseň.

Růžena Jesenská

Když zvonů píseň rozlítne se, vždy mlha zrak mi zasloní, co každičké to srdce nese mi upomínek, snů a tuch, než dozpívá, než dozvoní, – – ví Bůh. Mne dojímá ten zvuk, ten táhlý, když ustává a znovu zní, ten přechod v ticho poznenáhlý, když roj se splétá šťastných scén, jak motýlové přeluzní v můj sen. Já tvoje milá slyším slova a zlehounka, jak tehdá – víš – tvou hlavu líbám znova, znova. – – Již zvonkům umlk’ srdce ton, mé stále tepe v ňader skrýš: „Jen on!“ Ta zvonů píseň! – Vzpomínati a toužit musím den co den, – – ta s večerem se vždycky vrátí, leč splní-li se jedna z tuch a vrátí se vždy šťastný sen – ví Bůh!

Patří do shluku

zvon, varhany, zvuk, znít, hlahol, ston, zvonice, tón, žalm, chorál

347. báseň z celkových 531

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Večer teprv. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Větry. (Antonín Klášterský)
  3. PÍSEŇ HROBNÍ. (Václav Bolemír Nebeský)
  4. Vzduchem hučí to a zvoní, (Jan Neruda)
  5. XVI. (Josef Kubelka)
  6. DUNÍ ZVONY... (Antonín Klášterský)
  7. Melodie intimní. (Julius Alois Koráb)
  8. PŮLNOC. (Jaroslav Vrchlický)
  9. ZVONY. (Josef Václav Sládek)
  10. ZAHYNULÁ PÍSEŇ (Josef Holý)