Zvonů píseň.

Růžena Jesenská

Zvonů píseň.
Když zvonů píseň rozlítne se, vždy mlha zrak mi zasloní, co každičké to srdce nese mi upomínek, snů a tuch, než dozpívá, než dozvoní, – – ví Bůh. Mne dojímá ten zvuk, ten táhlý, když ustává a znovu zní, ten přechod v ticho poznenáhlý, když roj se splétá šťastných scén, jak motýlové přeluzní v můj sen. Já tvoje milá slyším slova a zlehounka, jak tehdá – víš – tvou hlavu líbám znova, znova. – – Již zvonkům umlk’ srdce ton, mé stále tepe v ňader skrýš: „Jen on!“ [34] Ta zvonů píseň! – Vzpomínati a toužit musím den co den, – – ta s večerem se vždycky vrátí, leč splní-li se jedna z tuch a vrátí se vždy šťastný sen – ví Bůh! 35