U jezera.

Růžena Jesenská

U jezera.
Zpívala jsem u jezera, zpíval se mnou les, zatoužila se mnou stěna: „Miláčku můj, kdes?“ Nevěděla strmá skála k tomu odpověď, zpívala jen po mně z ticha: „K němu, duše, leť!“ A má duše zaletěla v dálku – Bůh ví kam, v stráni se to ozývalo: „Je tam sám a sám!“ Zpívala jsem u jezera, jako dnes to vím, notovala se mnou stěna: „Bude – věčně tvým!“ [38]