Srpeček.

Růžena Jesenská

Srpeček.
Když jsem oči otevřela, byl již bílý den, srpeček se ke mně díval ještě do oken. Opozdilec! Já jsem snila, a on – za mne bděl, až se jásot křídel venku vzduchem rozletěl. Hleděla jsem s podivením v jeho zlatý svit, a on ke mně tázaje se: „Ty již nechceš snít?“ „Dost, můj milý, mám již snění, díky na stokrát;“ – – pobledl a zmizel v modru, srpeček šel spat! [83]