Zář měsíčná...

Růžena Jesenská

Zář měsíčná...
Zář měsíčná zem do pohádky, sny do polibků čaruje, zřím, jak tam srostly mezi vrátky dva stíny v jeden. Jez v dálce tiché žaluje, teď třešeň šeptla, kaštan tichne, a pak si všecko listí vzdychne. Já hledím na ty hvězdy rudé a modré, žluté do běla; vím – s tvojím je a navždy bude můj osud spředen, jak hvězda s hvězdou; věděla bych ráda, sejdem-li se my kdy tak v jeden stín. Dí měsíc: „Nikdy!“ [63]