Les to ví.

Růžena Jesenská

Les to ví. „lo amo.“
Co mi duši rozjasnilo pod smrčí a sosnoví, čím to srdce moje bilo, co jsem pěla tišinami v slunečnu a pod hvězdami: les to ví. Když jsem sama v lesů houšti octla se, kde mechový koberec se strání spouští, co mne k jeho vlnám táhlo, co mi v duše struny sáhlo: les to ví. Proč to lesů žilobití znělo mi jak perlový pocel, a proč na rokytí paprsky se se mnou smály, když nás větve nehlídaly: les to ví. [60] Čím to bylo jako v ráji – jediný sen růžový, bol i strasť když usínají, že vše se mnou pělo, znělo: samo nebe nevědělo, – – les to ví! 61