Tam vysoko...

Růžena Jesenská

Tam vysoko...
Tam vysoko, že nebes klenutí mi blíž se zdálo, než-li země kruh, pták byla jsem, jenž drobnou perutí v klid zaletěl, kde mizí světa ruch; tam vysoko jsem vzpomínala na tě víc, než-li srdce umí vzpomínat, – – – a slunce zapadalo v bledém zlatě. Mha průsvitná přes štíhlých vrchů lad se nesla tichým, čarokrásným snem, v dál zasvítila padnouc na západ, jenž oslnivým záře topasem hor zlatil temena, pás lesů šerých; byl klidný večer, nepohnul se list, stín mizel v žluti jisker tisícerých. [88] A celý východ – lesklý ametyst – se fialovou září luzně chvěl, tam toužila jsem s tebou, drahý, číst, co žalů máme shrnout s bledých čel! Hle! Nesmírno se vznáší nad hlavami, co potká světem nás, je rozmar chvil, jen láska naše – doputuje s námi. Byť cesty jiné, stejný máme cíl, byť žalů pouta, štěstí známe blesk, já duši tvou, tys moji posvětil, a kdo můž’ za to, že je nebe lesk tak mimo svět, v nějž láskou jen se hrouží! – Tam – nedolétnu drobnou perutí, tam – ani duše nikdy nedotouží! 89 OBSAH.
Úsměvy3 Chci ti jarem býti4 V lesy6 Padaly hvězdy8 Vylítlo sluníčko9 Z lesů10 Ptáčeti17 V záři měsíční18 Studánka19 Netykavka21 Horské perly22 Plné cesty zvonečků23 Povídaly hory24 Tvé25 Od křovíčka27 V zatáčce29 Jenom sen31 Vzpomínám32 Bříza bílá33 Zvonů píseň34 Na travičku, na rosičku36 U jezera38 V oblacích39 Z lesních strun40 Někam do daleka41 Čermáček se v písních44 Cestičky45 K jezeru47 Jen jedinkrát49 [91] Smutné hledí oči tvoje50 Běžela jsem po pěšině51 To všecko pro vlasť52 Já jsem tě hledala53 Oči tvoje55 Viď, ty bys nešel?56 V růžích sen58 Les to ví60 V besídce62 Zář měsíčná63 Křidélka z paprsků64 Zdá se mi65 Z jara67 Kalině68 Letí časy69 Dnes ne71 Kdys v dumách73 Nevím, cos to řekl tehdá74 Nehněvej se75 Gdouloň76 V samotě77 Ta rosa lásky žhavá80 Proč se cesty klikatí82 Srpeček83 Večerní84 Odlétala85 Kde jsou ty písně87 Tam vysoko88
[92] Růžena Jesenská
narodila se 17. června r. 1863 na Smíchově. Absolvovala ústav učitelek v Praze, působila na obecných školách v Mladé Boleslavi a v Praze a vyučuje od r. 1886 na měšťanské škole Malostranské.– Roku 1882 vytištěna první její báseň, „Pozdrav Praze Slovanské“, kteráž vyšla ve prospěch Ústřední matice školské. Další práce veršované byly věnovány mládeži a vycházely hlavně v „Jarém věku“. Od roku 1887 uveřejňují ale od Jesenské – a sice pseudonymem „Eva z Hluboké“ – také „Lumír“, „Květy“ a „Světozor“ různé práce, které budí pozornosť opravdovou hloubkou citu a velice lahodnou formou svojí. Lyrika zdá se dle dosavadního býti vlastním i šťastným oborem nové básnířky naší. Za nedlouho vyjde od Jesenské, nákladem Vilímkovým, nový svazek veršů věnovaných mládeži, nadepsaný „Pohádky.“„Pohádky“.
E: až; 2004 [93]