Z jara.

Růžena Jesenská

Z jara.
Když se dívám po větvicích, jak jim rouška puká, proč se nikdy nesetkají s mojí tvoje ruka! Bude jaro jako jindy, a přec bude jiné, ó já vím, jak tvoje duše k mé se vroucně vine. Když teď chodím kolem větví sama v tichém bolu, zachvívá to mojím srdcem: proč tu nejsme spolu! [67]