To všecko pro vlasť...

Růžena Jesenská

To všecko pro vlasť...
„To všecko pro vlasť“,vlasť,“ řekl jsi mi vřele, a já ti za to ruku stiskla s vděkem, mou duší táhl ráj a nebe celé, a rtem se chvělo: „To buď naším lékem!“ Kol hlavy tvé jsem zřela gloriolu – tu nejčistší, jež málo zdobí čel, tak půjdem k cíli, tys mi rozuměl, tak půjdem spolu! To tvoje „vlasti“, jež jsi opakoval, mi svítí ve tmách, svítí v každém žalu, byť trn a slzy osud prorokoval, jen nikdy nejít cestou bez zápalu! Vím. Ty jsi řekl. Pohleď, jak z té doby mám v duší svit! Jdu s tebou cestou dál, byť úsměv ten mne světlo duše stál, jdu bez žaloby. [52]