Plné cesty zvonečků...

Růžena Jesenská

Plné cesty zvonečků...
Plné cesty zvonečků zvonivě se smály, a tys chodil jinady, za horami v dáli. Se stromu a z lučiny smích se sypal, ronil, a mně nějak bez tebe smutně k duši zvonil. Co tam bylo slziček jedna jako druhá, nekonečná ode mne – k tobě rudá stuha. [23]