TLUKOT SRDCE.

Sigismund Bouška

TLUKOT SRDCE.
Touha je bolest a plamenem pozvolným pálí – – cítíš ten oheň, jak doutná a hasne a šálí? v tom vichoru ráz a vyšlehlo zas, co zažehlo srdce a oči ti kalí. Touha je bolest a proto v ní strašná je síla, touha je bolest a proto v ní smrtná je mdloba, roztrhla pouta a prostory pohltila, v tom schvátil ji čas a z chvíle je věčnosti doba – Tlukotem srdce se věčnosti délka měří. Všecko tě zklamalo, touha však pořáde věří, čeká až Naděj – Sestra se zjeví u radosti dveří. U břehu sedím. Utichlo moře. Šeří se, šeří – – 13

Kniha Duše v přírodě (1904)
Autor Sigismund Bouška