Její román.

Karel Jonáš

Kde zrodila se, těžko bylo říci, však vědělo se, že jest plodem hříchu... A ona byla štíhlá, svižná, hezká a celý svět jí sloužil pouze k smíchu. Když vyrostla, tu dobré měla srdce a měla ráda kláštery a mnichy. „Ti mají málo, popřeji jim něco, bych osladila jejich život tichý.“... A na kraj města chodila až bosá, kde klášter stojí, kolem zeď jest pustá. – Čím zeď jest mnichům a čím řád jest celý, když dole kynou měkká dívčí ústa? Pak zašlo vše; a ona sestarala, ztratila krásu svou a měkkosť, něhu... A v zimě jednou, mráz byl ostrý, tuhý ji našli zmrzlou, zahrabanou v sněhu... Tak odtud odešla... A pouze mniši v modlitbách časem vzpomínají na ni; neb na své dobrodince vzpomínat si, jest jistě jedním z prvních přikázání...

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vesna, polibek, jaro, zkvést, pel, zulíbat

792. báseň z celkových 803

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XVI. Ne, mezi srdci věčně chladnými (Antonín Macek)
  2. BALLADA O LÁSCE. (Vladimír Frída)
  3. O MLÁDENCI CHORÉM SPLEENEM. (Emanuel Čenkov)
  4. PÍSEŇ. (Antonín Klášterský)
  5. Intimní dialogy. (Jaroslav Vrchlický)
  6. CO JE VÁM? (Antonín Jaroslav Klose)
  7. NAD HROBEM MATČINÝM. (Rudolf Pokorný)
  8. ŽENY PALMY VECCHIA. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Novicka. (Augustin Eugen Mužík)
  10. Jidáš. (Augustin Eugen Mužík)