Při rozstonání D. C. H. Pána
Alexandra Vasilieva,
Ponzenského opolčení při cís. ruském vojsku vrchního kazatele. Dne 1. října
1813.
Ne Lidomíra 1) mírodějná ruka,
Tebe zhoubné lidobijce rámě
Stavilo, hrade nehostinský,
Mořící neduhem krutým
Muže, mnohým drahého dobrým lidem,
Tobě hostinstva svatého právem
1) Lidomír, stavitel Litomeřic, as půl století zněmčených.
121
Vasilieva Alexandra,
Který ostavě vlast i dům
I syna rozmilého sladké doma
Celování, Bohu lib i cáru,
Jíť zvoluje, milený pastýř,
Za stádem, hotovým zlomiť
Okovy zpupně Franky Evropčanům
Ukuté! – Odrodilým jsa Němcům
Polovinu věku ráj štědrý.
Zcizil’s svému se národu?
I dosaváde žíla každá tobě
Nenečeská; nebo já slovanskou
Pocituji v těle krev. Sem, sem
Hojebné dary, hor tvojich
Byliny snes, a mízy živnou pomoc,
I sadů tvých moky sílonosné.
Na Slovany moje buď laskav;
I jeť brat Slovanům Slovan.