NA PAMÁTKU
čtyřicetiletého slavného panování J. M. císaře a krále
Františka I.
(Hlasy vlastenců ke dni 1. března 1832.)
Čí to jméno slaví v rozložitém poli,
Kdež bystrý se Dunaj, Pád i Labe pění?
Proč dvakrát paterý národový jazyk
Hymny prozpěvuje k nebi?
Ne k Jordánu to vedl let čtyřikrát deset
Poušti lidstvo prorok: král veliký to vládl
V nívách mlékotokých let čtyřikrát deset,
Sloupem lásky boží krytý.
On před vítězovým neplakal obrazem
Žízní slávy, jinoch: mírolibec, stojí
Bašta svým dědinám, nestrašivý vrahův,
Říše přispořitel svaté.
Číst dlouhým osudem, co plamenem zlato,
Láskou prostomilou k svým plane národům,
Vlastní srdce hotov, káže-li potřeba,
K štěstí obětovať lidu.
Právům posvěcených On zemovladařů
Svítí ke spasení nábřehová věže,
Pevná neskroceným vzdorovať vlnám
Bouřícího se domnění.
141
Proměnným spravujeť žezlem i zákonem
Každou svým, svěřenou sobě bohem, čeleď,
Otcovský velitel, jenž koruny mnohé
Láskou víže pronárodů.
Nábožnost blaženou, cnost nebesům milou,
Sám ctnosti spanilá hvězda, konať velí;
Palmou rájeplodou míru ušlechtilé
Okrývať libuje vědy.
Pod křídlem chovaný, o Čechu! orlovým,
Plesej v den veliký! Darmo sočí vrazi,
Darmo zrádce brojí, odrodilec; tvoje
Zvážil srdce i víru král.
Míšencem pohrdá, národovost cení,
Líbí, jímžto mluvil Václav i Jan, jazyk
Český; jím povinen tys velebiť Jeho,
Jej ti zkvítati On přeje.