NA PAMÁTKU čtyřicetiletého slavného panování J. M. císaře a krále Františka I.

Josef Jungmann

NA PAMÁTKU
čtyřicetiletého slavného panování J. M. císaře a krále
Františka I.
(Hlasy vlastenců ke dni 1. března 1832.)
Čí to jméno slaví v rozložitém poli, Kdež bystrý se Dunaj, Pád i Labe pění? Proč dvakrát paterý národový jazyk Hymny prozpěvuje k nebi? Ne k Jordánu to vedl let čtyřikrát deset Poušti lidstvo prorok: král veliký to vládl V nívách mlékotokých let čtyřikrát deset, Sloupem lásky boží krytý. On před vítězovým neplakal obrazem Žízní slávy, jinoch: mírolibec, stojí Bašta svým dědinám, nestrašivý vrahův, Říše přispořitel svaté. Číst dlouhým osudem, co plamenem zlato, Láskou prostomilou k svým plane národům, Vlastní srdce hotov, káže-li potřeba, K štěstí obětovať lidu. Právům posvěcených On zemovladařů Svítí ke spasení nábřehová věže, Pevná neskroceným vzdorovať vlnám Bouřícího se domnění. 141 Proměnným spravujeť žezlem i zákonem Každou svým, svěřenou sobě bohem, čeleď, Otcovský velitel, jenž koruny mnohé Láskou víže pronárodů. Nábožnost blaženou, cnost nebesům milou, Sám ctnosti spanilá hvězda, konať velí; Palmou rájeplodou míru ušlechtilé Okrývať libuje vědy. Pod křídlem chovaný, o Čechu! orlovým, Plesej v den veliký! Darmo sočí vrazi, Darmo zrádce brojí, odrodilec; tvoje Zvážil srdce i víru král. Míšencem pohrdá, národovost cení, Líbí, jímžto mluvil Václav i Jan, jazyk Český; jím povinen tys velebiť Jeho, Jej ti zkvítati On přeje.