Z anthologie řecké.

Z anthologie řecké.
1) Slepý a chromý. Na plece pojma slepý žebrák žebráka chromého Vet nese: půjčuje on zrak druhu, druh mu nohy. 2) Safin nápis na hrobu rybáře. Postavil aj, zde rybáři otec Pelagonu Meniskus Veslo a vrš, života trudna památku jeho. 3) Na obraz Filoktéta. Známe Filoktéta; v první naň vzíraje pohled Každý rychle vidí traplivou srdce žalost. Částka jeho hlavy má zježené vlasy; část ode poutce Kštíci nosí surové barvy mu kostrbatou. Kůže plná vrásek se vidí, a všecka vyzáblá, A skoro, žeť vyschlá, moh’ namakať by rukou. Ustydlé slzy vyplakaných mu zříti na víkách, Náramné patrnou známku bolesti jeho. 129 4) Na obraz pěkné krajiny. Čí je to pěknořadé stromoví, pastýři? – Olívy Pallady jsou: vinný kmen se vine Bromiu. Ti klasové? – Démétery. Čí a jakého to božstva Kvítí? – Hérino tu, růženy tam Pafie. Páne milý! neračiž své píšťaly dávať ode rtů, Ozvěna v ouporu tom najde se jistě také. 5) K slavíku ulovenou kobylku do hnízda nesoucímu. Attyčane stredný, zpěvavou uchvátě kobylku Ty zpěvavý za pokrm ptenci nepernu 1) neseš: Pěvkyni sám ty pěvec, letavý blaholepno 2) letadlo, Zárovnou letník letnici, hosti ty host. Rychle ji pusť ubohou, i neníť zapodobno ni právno Pěsnolibými pojíť ústami pěsnolibým. 6) Břicho. O břicho nestoudné! pro tě mastihuba spolujedlý Líbezné svobody právo za jíchu prodá. 7) Tancíř. Pleskonosý Niobi když tancuje Memfis a Dafni, Jak z kameneť Niobi, jak z dřeva Dafni vede. 1) Ptáčku neopeřenému. 2) Blahou lepotu mající.
130