Messiáš.
(Z Pope.)
Umění Sálemské! vzácnější počněte píseň:
Vyšší jsou ke věcem příhodné tony nebeským.
Obmešené studénky a stínů prochlady lesních,
Snářství Parnaské, i obecné Pindovy Músy
Dél nemohou mě těšiť. – O přijď a nadchni ty hlas můj,
Jímž rety posvátné rozpáleny Isaiáše!
Takto prorok božský zpíval, vytržen ve budoucnost:
Počneť Panna divem, porodí syna v čistotě panna.
Ej vyniká proutek z kořenů odrostaje Isai,
Květ jeho posvátný vznešenou v nebi vůni vysílá.
Odpočinouc duch nadvětrný na jeho stane větví,
A vrcholek jeho pak holubička osedne tajemná.
Sem rosu nektarovou, vy nebesné hůry vydejte,
A v tichu příjemném povlovným spěchněte deštěm.
Zrostlina ta silný bude lík churavým a nemocným,
Záštita před bouří, a v úpalu ochlada horkém.
Pojdeť bezpraví všeliké, dávný zhyne ouklad:
Spravedlnost vrátí se a svou zase vyzdviže váhu;
Nad světy opět mír ratolístku vztáhne olivnou,
A s nebe sestoupí v bílém k zemi rouše nevinnost.
Plyňte na kvap časové, žádoucí vzejdi to jitro!
Přijď na svět spasitedlné, přijď nemluvně! naroď se.
Tobě libá nejrannější nese příroda kvítí,
Tobě ty příjemné vonné jaro zápachy dýmá.
Viz, hlavu jak sklání vysokou k tobě sláva Libanská.
Viz, plesají na horách shybujíc lesy výšiny valné,
Vyvstává vonný z nízkého i Sáronu oblak,
125
A květný v oběť Karmél v nebe vůně vydává.
Slyš v truchlé veselý hlas pustině: Cesty hotovte!
Bůh, Bůh se blíží: Bůh, Bůh ty pahorky hudebné
Opětují a hučí to skály, že blízko je božstvo.
Ejhle! přijímá zem jej od nebe nakloněného!
Sniž horo se všeliká, doly zhůru povýšeny buďte,
Sehněte své hlavy cedry a kloňte se; měkněte skály,
Ustupte prudké řeky, ej Spasitel se blíží,
Zvěstovaný Spasitel zpěvy dávných po věky věštců.
Slyšte hluší, a slepí prohlédněte! On s oka sejme
Husté tmy a vydá na slepou zřítedlnici světlo.
Onť jest, on jenž zatvořené hlasu průduchy zjasní,
A povelí, by nová nabytý sluch kouzlila hudba.
Zazpívá si němý, a chromý svou odvrha berlu
Počne si poskakovať jelenem; bude reptu a lkání
Neslýcháno potom, s všeliké slza setřena tváři,
A spiata v pouto železné smrt, i rány pocítí
Věčné vrah pekel ukrutný. Jak v péči je dobrý
O svůj brav pastýř, veda jej, kde jasno povětří,
A svíží kde pastva, hledá ztracených a na dráhu
Navracuje bludné, dnem jich střeže a v noci chrání,
Outličká do náruči své jehňátka pojímá,
Svou i krmí je rukou a na svém pěstuje klíně:
Veškeru tak píli strážnou člověčenstvo pozajme
Otce věků příštích; tuť víc proti národu národ
Nevstane ukrutný, nezdvihne se k bitvě bojovník,
Niž pole okrývať bude blyštícími se mečmi,
Ni k vzteku trouba budiť kovová: skuje v nakřivený srp
Sudlice neplatná, široký meč v rádlo se skončí.
Vzrostou hustě paláce: synem dokoná se radostným
Krátkověký započal co otec. Bude réva potomkům
Dávati chlad; ruka, jenž obilí sela, táž bude žíti.
126
V poušti neúrodné uvidí růsť lílie pastýř.
S obdivením uvidí zelenost povstávati náhlou:
V pustině vyprahlé hlučných vody uslyše spádů
Ustrne se podivem. TamTam, kde v rozpuklině skalní
Lítá bydlela saň, chvěje teď se v rozdechu větrů
Tresť zelená, vysoký plyne tam jako výlevy rákos.
Písečné, pusté doly, smutné jindy trniště,
Sosna nyní ztepilá a sličný zkrášluje pušpan.
Ustupují květným bezlisté chrastiny palmám,
Myrtě i vonné hloh škodný. Bude ovce a vlk se
Na zeleném spolu pásati oupoře; tygra i parda
Na řetězích z kvítí povedou pacholátka maličká.
S býkem u jedněch již bude lev se scházeti jeslí,
Neškodný poutníkovi had paty lízati prašné;
Dítě neostavené baziliška a ještěra pstrého
Uchvátí, ano se zeleným se zabývati leskem,
A s jazykem jeho rozdvojeným bude bez škody hráti.
Povstaň věncovaný světlem ó Sáleme mocný,
Povstaň, a spanilé hlavy již pozdvihni a vzhlédni.
Valná ejhle! potomstva dvorů tvých prostoru krášlí,
Ejhle! hrnou se davem od všech stran u věku příštím
Nezrození dosavád synové, dcery: žíti mající,
S žádostí čekajíce nebes! Viz národy státi
U bran tvých, v tvém světle chodiť, v tvém poklonu chrámě
Skládati. Ejhle popatř, tvoje jak obětnice jasné
Od nice pokloněných jsoucí obklíčeny králů
Kouří se zbytkem Sabejské ourody jarní.
Tobě se rozkvětají Idumejské hájiny vonné,
A na horách Offír žeřavé zlata símě se leskne.
Otvírá nebe jiskřící široké svoje brány.
Výlevy dnů lije nad hlavu tvou; již slunce zanedbá
Pozlacovať rána, splňovať též Cynthia roh svůj
127
Ustane stříbrný, brž ve tvé svrchovanější
Pojde paprsky: jeden výlev bude slávy, jeden lesk
Nemračný dvory okryje tvé. Samo svítiti světlo
Pozjevené bude a věčný Boha den bude dnem tvým!
Vyschnou vláhy jezer, vymizí nebe v způsobě dýmu,
Skály se v prach sesují, hory pak rozpuštěny pojdou.
Zůstane však slovo Páně nepohnuto, i s požehnáním.
Věčnéť své panství, Messiáš tvůj král bude věčně.