Spokojenost.

Spokojenost.
Život můj jest jaro tkvoucí, Volný, tichý, blažený; Ani citem velmi vroucí, Ani tupě studený; Ne to bývá, které chřestí, Ale mírné, pravé štěstí. Mramory a pyšné kovy Buďte panské libostky; Prostočisté moje krovy Osednuly milostky. Zlatostropé pánům kryty Dají rovně – krátké byty. S Pomonou mi vůkol domu Libá Flora obcuje; Plodného mi žádný stromu Chytřec nepostřihuje. Chromky drev mé jako lidí S utrpením oko vidí. Hustolistá obrubuje, Jilma potok hadový, Její chládek pokynuje V horku na sen makový, Nedbá zdutých větrem loží, Koho sníček v chladu boží. 9 Háj, kde Amor mile bloudí, Trudy větší zahojí; Ten mne k zvěři v ústup loudí, Zvěř se krotká nebojí: Nemilujiť myslivosti, Nejsa schopen ukrutnosti. Neznám nouze, ani zbytu, S přirozením hoduji; Střídmě, prostě býti sytu, Ale zvolně libuji. Dobrá vůle v jídle, pití Zachovává živobytí. Mělnické, to trudolomné, Někdy strast mi zahání, K tomu sladké strojí pro mne Česká ženka líbání. Sousedovo jasné čelo Štěstí moje dělá celo. Jako nebe ráno v létě Klidný v duchu zjasněném, Rád vše vidím na tom světě V pěkném světle růženém. Člověk vše dle svého zraku Vidí v světle nebo v mraku. Lidi kochám jako sebe, Moudré, bloudy – snět i květ; Ani peklo ani nebe V světě vidím – ale svět. 10 Blázen, komu hlava hoří, Peklo, nebe z světa tvoří. Okolo mne pléše dítek Ryčná, zdravá rodina, Zkvétající jako kvítek, Jejžto kojí lučina. Jedním stromkem, jednou duší Zvěčniti se moudru sluší. Smrti čekám bez toužení, Ale také bez leku; Dá-li plynné, sladké pění Nebe mi až do věku. Sytému chci světa hosti Říci sobě: Žil jsem dosti.