II.
Dívejte se na oblaka!
Dívejte se na oblaka!
Tancují dnes rejdováka,
tancují jej hbitě
jarním po blankytě.
Bělounkou a lehkou nohou
vznášejí se pod oblohou
andělů jak četa
při stvoření světa.
Skřivánci jim v ňadrech tlukou,
perly padají jim z rukou,
zlatý úsměv září
s červánkových tváří.
A slunéčko zlatou dlaní
napájí je bez ustání,
nebi po vysokém
smavě blýská okem.
Ku zlatému jeho boku
oblaky dva v jarém skoku
[13]
zaníceně kročí,
do kola s ním točí.
V pozadí ty chmury šedé
jarní vánek v kolo vede,
májovou jim hraje
jako na šalmaje.
A vše v tanec spěje, chvátá –
Z hor a lesů pára zlatá
jak sto zlatých zmijí
v kotoučích se svijí.
Dívejte se na oblaka,
tancují dnes rejdováka
a slunéčko s nimi,
že je konec zimy!
14