XVIII.
To slunéčko zlatovlasé
To slunéčko zlatovlasé
po obloze mráčky pase.
Mráčky barvy všelikeré.všelikeré,
bílé, šedé, zlatoperé,zlatoperé.
Velikosti rozmanité,
v kroku loudavé i hbité.
Krotké hned a vrtošivé,
plaché zas a dovádivé.
V pěkné kolo seřaděné
po modrém je nebi žene.
Popásá je po nebesích
jako pastýř ovce v lesích.
Mysl jeho trpělivá
nemalý kříž s nimi mívá.
Vždyť to mráčků pestré stádo
by jen skotačilo rádo.
[42]
Klidně ani na chvílečku
nevydrží při slunečku.
Pořád rozlétať se musí
jako divé hejno husí.
Kutí, rejdí bez oddechu
jako krtci v lesním mechu.
Ten tam stranou rozpustile
skáče jako kůzle bílé.
Ten tam, onen jinam chvátá
za kvočnou jak slípka zlatá.
Ty tam, ony spějou jinam
jako srnky ku smrčinám.
Až se všecky rozutekou
jako rybky jasnou řekou.
Jako včelky po jeteli,
když se květem rdí a bělí.
O závod se s větry honí,
až se slunce zakaboní,zakaboní.
A svolává starostlivě
mráčky po nebeské nivě.
43
V pěkné stádo seřaděné
tiše k západu se žene.
Všechněm zlatí bílé šíje
a červánky napájí je.
44