XVIII. To slunéčko zlatovlasé

Josef Kalus

XVIII.
To slunéčko zlatovlasé
To slunéčko zlatovlasé
po obloze mráčky pase.
Mráčky barvy všelikeré.všelikeré, bílé, šedé, zlatoperé,zlatoperé. Velikosti rozmanité, v kroku loudavé i hbité. Krotké hned a vrtošivé, plaché zas a dovádivé. V pěkné kolo seřaděné po modrém je nebi žene. Popásá je po nebesích jako pastýř ovce v lesích. Mysl jeho trpělivá nemalý kříž s nimi mívá. Vždyť to mráčků pestré stádo by jen skotačilo rádo. [42] Klidně ani na chvílečku nevydrží při slunečku. Pořád rozlétať se musí jako divé hejno husí. Kutí, rejdí bez oddechu jako krtci v lesním mechu. Ten tam stranou rozpustile skáče jako kůzle bílé. Ten tam, onen jinam chvátá za kvočnou jak slípka zlatá. Ty tam, ony spějou jinam jako srnky ku smrčinám. Až se všecky rozutekou jako rybky jasnou řekou. Jako včelky po jeteli, když se květem rdí a bělí. O závod se s větry honí, až se slunce zakaboní,zakaboní. A svolává starostlivě mráčky po nebeské nivě. 43 V pěkné stádo seřaděné tiše k západu se žene. Všechněm zlatí bílé šíje a červánky napájí je. 44