XIX. Na Radhošti v růžích z rána

Josef Kalus

XIX.
Na Radhošti v růžích z rána Na Radhošti v růžích z rána
 zlatý oblak klečí, Valašskému kraji, lidu žehná, blahořečí. Kam pohlédne – všudy, všudy krása neskonalá skvosty své a drahokamy hojně rozsypala. Kam pohlédne – všude, všudy pole, nivy, plesa a chaloupky rozptýlené poblíž hor a lesa. Ve toužebném zanícení bílé ruce vznáší, jak by přivinoval k srdci tu krajinu naši. Jak by ji chtěl ňadry chrániť od zkázy a bídy [45] a jen úsměv, rosu, kvítí házeť na Beskydy. A zas hlavu k prsoum chýlí jak by cítil lítosť, že Bůh nebyl duši jeho vtělil v lidskou bytosť. Že mu věčně není přáno jeviť lidskou řečí, kterak tomu kraji, lidu žehná, blahořečí! 46
Básně v knize Oblaky:
  1. Z hor strmých častokráte snivé zraky
  2. I. Oblaků zlatý roj
  3. II. Dívejte se na oblaka!
  4. III. Oblaky, oblaky,
  5. IV. Oblaku šedivý
  6. V. Ten obláček košilatý
  7. VI. Což dnes na Beskydách sněží?
  8. VII. Po blankytné nivě
  9. VIII. Růžové oblaky
  10. IX. Na blankytě nebeském se šeří
  11. X. „Oblaky jitřní, pomalu,
  12. XI. Hoj, vy oblakové,
  13. XII. Ach! ti oblakové,
  14. XIII. S oblohy obláček lenivý
  15. XIV. Jen se mi nesmějte, že jsem tak malý
  16. XV. Ach, mnoho přelítne oblaků
  17. XVI. Dnes celá nebeská komnata
  18. XVII. Slunce – zlatá číše ohnivého vína,
  19. XVIII. To slunéčko zlatovlasé
  20. XIX. Na Radhošti v růžích z rána
  21. XX. Ó ti oblakové znají
  22. XXI. Rád bych se, oblaky, otázal,
  23. XXII. Já s oblaky jen rozmlouvám,
  24. XXIII. Dva oblaky zasmušilé
  25. XXIV. Včera po obloze
  26. XXV. Dneska nebem mraky chodí
  27. XXVI. Oblak černý, oblak bílý,
  28. XXVII. Z azurné jak vázy
  29. XXVIII. Sotva z komůrky své temné
  30. XXIX. Na hlavu dnes hory vzaly
  31. XXX. V prohřátém a teplém vzduchu
  32. XXXI. Země puká dechem léta žhavým.
  33. XXXII. Na nebi dnes podzimní den přede
  34. XXXIII. Z podzimních mlh slunce kouká
  35. XXXIV. Zimní slunce skrblí se svou září
  36. XXXV. Ruka Boží do oblaků
  37. DOSLOV.