XIX. Na Radhošti v růžích z rána

Josef Kalus

XIX.
Na Radhošti v růžích z rána Na Radhošti v růžích z rána
 zlatý oblak klečí, Valašskému kraji, lidu žehná, blahořečí. Kam pohlédne – všudy, všudy krása neskonalá skvosty své a drahokamy hojně rozsypala. Kam pohlédne – všude, všudy pole, nivy, plesa a chaloupky rozptýlené poblíž hor a lesa. Ve toužebném zanícení bílé ruce vznáší, jak by přivinoval k srdci tu krajinu naši. Jak by ji chtěl ňadry chrániť od zkázy a bídy [45] a jen úsměv, rosu, kvítí házeť na Beskydy. A zas hlavu k prsoum chýlí jak by cítil lítosť, že Bůh nebyl duši jeho vtělil v lidskou bytosť. Že mu věčně není přáno jeviť lidskou řečí, kterak tomu kraji, lidu žehná, blahořečí! 46

Kniha Oblaky (1887)
Autor Josef Kalus