XXVI. Oblak černý, oblak bílý,

Josef Kalus

XXVI.
Oblak černý, oblak bílý,
Oblak černý, oblak bílý,
jaké to dva rozdíly! a přec na jediné půdě nebeské se zrodily.
Obloha, jich dobrá matka, prsem svým je kojila, do duhy a do červánků šatila a strojila. Jedno slunce zlatými je v ňadra hřálo plameny, jeden měsíc obejímal stříbrnými rameny. Hvězdy korunu jim pletly do vlasův a kadeří, společně tak rostly, kvetly na klíně své mateři. Společně je matka dobrá vypravila do světa – [60] a teď jeden bíle kvete, druhý černě rozkvétá. A teď jeden žehná rosou, druhý hrozí bouřemi, jeden s úsměvem se vznáší, druhý s bleskem nad zemi. Jeden rekviem jí zpívá od večera do rána, druhému však se rtů splývá jenom slavné hosana! Oblak bílý, oblak černý jaké to dva rozdíly, jak by rodnými si bratry nikdy, nikdy nebyly. – 61