IV. Oblaku šedivý

Josef Kalus

IV.
Oblaku šedivý
Oblaku šedivý
v kajícím habitě, vážně proč kráčíš dnes po jarním blankytě?
V dumy proč hluboké noříš svou sivou leb, pro výkřik rozkoše, proč jsi dnes hluch a slep? Kdes nechal bílý pás, růžovou obrubu – chceš světu hlásať dnes smrť, peklo, záhubu? Tos jistě neslyšel, švěholiť od rána ve vzduchu májovém mladého skřivana! Tos jistě neviděl ohnivé pocely, [17] jež z jasných červánků ku zemi pršely. To jistě, staruchu, nevidíš do dálky, že nezříš u háje květ modré fialky. Na každé haluzi hrsť bujných pupenců, po lukách dováděť tlum šťastných milenců. Ó vem dnes slunný plášť, odlož čerň habitu a sladkou jara báj všem hlásej s blankytu! 18