XXXI. Země puká dechem léta žhavým.

Josef Kalus

XXXI.
Země puká dechem léta žhavým. Země puká dechem léta žhavým.
 Stádo bouřných mračen křídlem tmavým nad krajinou naší kolebavě plyne a se vznáší. Táhnou velbloudů jak průvod ztmělý. – Snad se v oceánu napájely a tisíce mil přes hory a pouště hnal je větru kvil. Země hyne vedrem; v hoři, v trudu patří k mrakům k plnému jak sudu chodec žíznivý, prosící za nápoj sladký, perlivý. Slyšeť hromu kladiva a tepy. – Země čeká, až vyletí čepy, až poteče k zemi vody sladký nektar ručejemi. [70] Ha! juž se to z mraků jen jen lije, a žíznivá země douškem pije, jako mléka toky z prsou matky hošík modrooký. 71
Básně v knize Oblaky:
  1. Z hor strmých častokráte snivé zraky
  2. I. Oblaků zlatý roj
  3. II. Dívejte se na oblaka!
  4. III. Oblaky, oblaky,
  5. IV. Oblaku šedivý
  6. V. Ten obláček košilatý
  7. VI. Což dnes na Beskydách sněží?
  8. VII. Po blankytné nivě
  9. VIII. Růžové oblaky
  10. IX. Na blankytě nebeském se šeří
  11. X. „Oblaky jitřní, pomalu,
  12. XI. Hoj, vy oblakové,
  13. XII. Ach! ti oblakové,
  14. XIII. S oblohy obláček lenivý
  15. XIV. Jen se mi nesmějte, že jsem tak malý
  16. XV. Ach, mnoho přelítne oblaků
  17. XVI. Dnes celá nebeská komnata
  18. XVII. Slunce – zlatá číše ohnivého vína,
  19. XVIII. To slunéčko zlatovlasé
  20. XIX. Na Radhošti v růžích z rána
  21. XX. Ó ti oblakové znají
  22. XXI. Rád bych se, oblaky, otázal,
  23. XXII. Já s oblaky jen rozmlouvám,
  24. XXIII. Dva oblaky zasmušilé
  25. XXIV. Včera po obloze
  26. XXV. Dneska nebem mraky chodí
  27. XXVI. Oblak černý, oblak bílý,
  28. XXVII. Z azurné jak vázy
  29. XXVIII. Sotva z komůrky své temné
  30. XXIX. Na hlavu dnes hory vzaly
  31. XXX. V prohřátém a teplém vzduchu
  32. XXXI. Země puká dechem léta žhavým.
  33. XXXII. Na nebi dnes podzimní den přede
  34. XXXIII. Z podzimních mlh slunce kouká
  35. XXXIV. Zimní slunce skrblí se svou září
  36. XXXV. Ruka Boží do oblaků
  37. DOSLOV.