Tři přípitky.
Příteli, komu
na cizí půdě
připijem nejprv
rudého vína
ku zdaru, štěstí?
Přípitek první
náleží vlasti –
běda však, běda:
na bílé hrudi
zlosyn jí klečí
do srdce noře
pomalu, zvolna
vražedný nástroj,
by muka její
trvala déle,
bolest by byla
hroznější stokrát.
Příteli, komu
na cizí půdě
připijem potom
rudého vína
ku zdaru, štěstí?
Přípitek druhý
náleží synu
nešťastné matky: –
běda, ach běda,
spoutané ruce
29
přihlížet musí
na její muka –
krutého vraha
nemůže ztrestat,
zardousit, skolit,
vyhrůžně darmo
řetězy řinčí. –
Příteli, komu
na cizí půdě
připijem ještě
rudého vína
ku zdaru, štěstí?
Přípitek třetí
povznesem moři:
vznešené, velké,
veleby plné
nemajíc mezí
před námi dme se
v nezkrotné síle
vznášejíc vlny
k samému nebi,
slunci a hvězdám:
volnosti svaté
úchvatný obraz!
30