POHŘEB

Sigismund Bouška

„Můj mistr“, řekl Bruno, „má pohřeb dnes, jde v Abrahama lůno, jde do nebes“. A celá Paříž hrne se ve chrám jen, a celá Paříž trne, jde z chrámu ven. Zda byl kdy mudrc větší než Raymund Diocrès? vše podmanil svou řečí, než mrtev kles. Všech zemí přišli žáci, je chloubou škol, s ním Paříž všecko ztrácí, ó jaký bol! Síň universí pusta a ztichl ruch, jsou navždy něma ústa, z nichž mluvil Duch! Pod klenbou Notredamu spí mudrc teď, jdou davy žáků v chrámu, vše jedna změť. „Můj mistr“, šeptá Bruno, „má pohřeb dnes, jde v Abrahama lůno, jde do nebes“. Na marách mudrc leží, je ztuhlá dlaň, a hodinky sbor kněží se modlí zaň. Slyš táhlý nápěv žalmů, vzlyk žáků slyš, viz věnce, nápis, palmu a u mar kříž! Lid sám se v žalmy mísí a roste zpěv, teď zmlkli: – děcka rysy má jáhna zjev. Vstal, všem se kolem kloní, jde k pultu výš a Joba stesk se roní mu se rtů již: „Jak mnoho mám nepravostí, mně odpověz, mé viny, nešlechetnosti zjev jasně dnes“ – – Slov děsných zní to proudem jak z pekel bran: „Já svatým Božím soudem jsem žalován!“ A zpátky padla hlava a v chrámě šum, vše řítí se jak láva, je prázdný dům. Requiem přerušeno. Než druhý den dál od mar přeplněno vše kolem stěn. A s novou se tajemností hlas Joba vznes: „Jak mnoho mám nepravostí, mně odpověz“ – – „Já pyšným byl jsem bloudem“, dí odpověď: „a svatým Božím soudem jsem souzen teď!“ Den třetí rychle letí – – co zjeví Bůh? co přijde ve zápětí? vře města ruch. Již začlo Joba čtení – – ó jaký strach! tu mudrc bez prodlení vstal na marách. Mráz projel každým oudem, k svým žákům obrácen, děl: „Svatým Božím soudem jsem zatracen!“ Děs žene lidstva vlny, pad’ mrtvý zpět, chrám zvědavostí plný, je prázdný hned. Čím Bohu lidská pýcha, čím Raymunda je ret? Dva muži venku zticha jej zakopali hned. A Bruno zdrcen plouží se do Chartreusy v dál, pryč z toho světa touží, šat mnicha vzal.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 2 místa, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

zvon, varhany, zvuk, znít, hlahol, ston, zvonice, tón, žalm, chorál

454. báseň z celkových 531

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NA VIA APPIA. (Antonín Klášterský)
  2. LXXI. V svatojirském chrámě blíž oltáře (František Jaroslav Kamenický)
  3. Byť jenom skrovný byl náš pluk, (Jiljí Vratislav Jahn)
  4. O hodinkách. (Ladislav Quis)
  5. Velký pátek. (Emanuel Züngel)
  6. Smrt a skřivan. (Jaroslav Vrchlický)
  7. POTĚŠENÝ SIROTEK. (Václav Jaromír Picek)
  8. POHŘEB SEBEVRAHA. (Ferdinand Tomek)
  9. VZKŘÍŠENÍ. (Louis Křikava)
  10. ROSENFELD – SLEPEC. (Jaroslav Vrchlický)