NA VIA APPIA.

Antonín Klášterský

Naposled slunce líbá žhoucími pocely náhrobek velkolepý Caecilie Metelly. Krok tiše jde, a ret ti sám sebou oněmí: jsou hroby vedle cesty, jsou hroby pod zemí. A nechť vzduch letně teplý, v zádech to zazebe, že zachvíš se, jak sáhla by Smrt to na tebe. Vše ti ji připomíná, zři kol či do výše: ty kaple, kříže, hrobky, ty smutné cypřiše. A ona je tak blízko, stůj Bůh nám k ochraně! tam dřímá v suchých travách rozlehlé . Hle tam, kde aquaeduktu oblouky staré ční, jako by řada slonů šla bílých po pláni. Se soumrakem se zbudí a k Via Appia se připlíží a k městu... Ó, ave Maria!

Patří do shluku

zvon, varhany, zvuk, znít, hlahol, ston, zvonice, tón, žalm, chorál

422. báseň z celkových 531

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Své matce. (Josef Václav Sládek)
  2. VELKONOCE MÝCH MRTVÝCH (Antonín Sova)
  3. O hodinkách. (Ladislav Quis)
  4. NA BĚLOHORSKÉ PLÁNI. (Jaroslav Vrchlický)
  5. HRANA ZVONÍ... (František Kvapil)
  6. VEČERNÍ CHVÍLE. (Jan Červenka)
  7. XIII. (Karel Sabina)
  8. VERŠE SAMOTÁŘE. (Emanuel Čenkov)
  9. Kostlivec. (Ladislav Quis)
  10. V hrobce předkův. (Václav Antonín Crha)