VELKONOCE MÝCH MRTVÝCH

Antonín Sova

O velkonocích mrtvých mých(Na) srdce mé zvon je a tiše visí(Na) Až rozhoupá se zabuší(Na) moji mrtví se opět vzkřísí(Na) se září dávných dnů na duši(Na) Hlubší jim v očích vzplá předjarní den(Na) v rukou jim věci se ožívat zdají(Na) jak to bývalo s námi kdy žili(Na) když se posledním pohledem rozloučili(Na) s jizbou a pahorkatými kraji(Na) Jedni mřeli jak statný kdy rozštěpen dub(Na) kdy je blesk vyhléd a slepě srub(Na) druzí statečně dlouho umírali(Na) stále se bezmocné naší lásky zachycovali(Na) Ale všichni všichni(Na) srdce když zvonem se ozvalo(Na) s nejvyšší vzpomínek hlásky(Na) vzkřísili se a v mysli nám vstali(Na)

Patří do shluku

zvon, varhany, zvuk, znít, hlahol, ston, zvonice, tón, žalm, chorál

497. báseň z celkových 531

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Jsou okamžiky... (Jan Ježek)
  2. Své matce. (Josef Václav Sládek)
  3. Bílá sobota. (Jaroslav Vrchlický)
  4. NA VIA APPIA. (Antonín Klášterský)
  5. Jako poutník k svaté hoře (Adolf Heyduk)
  6. VEČERNÍ CHVÍLE. (Jan Červenka)
  7. Adagio – Beethoven. (Augustin Eugen Mužík)
  8. VEČER. (Xaver Dvořák)
  9. Za šera večerního. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  10. V NOČNÍM TICHU. (Adolf Heyduk)