VELKONOCE MÝCH MRTVÝCH

Antonín Sova

VELKONOCE MÝCH MRTVÝCH
O velkonocích mrtvých mých srdce mé zvon je a tiše visí. Až rozhoupá se, zabuší moji mrtví se opět vzkřísí se září dávných dnů na duši. Hlubší jim v očích vzplá předjarní den, v rukou jim věci se ožívat zdají, jak to bývalo, s námi kdy žili, když se posledním pohledem rozloučili s jizbou a pahorkatými kraji. Jedni mřeli, jak statný kdy rozštěpen dub, kdy je blesk vyhléd a slepě srub’, druzí statečně dlouho umíraliumírali, stále se bezmocné naší lásky zachycovali. Ale všichni, všichni, srdce když zvonem se ozvalo s nejvyšší vzpomínek hlásky, vzkřísili se a v mysli nám vstali. 47

Kniha Za člověkem (in Dílo Antonína Sovy, svazek 22) (1930)
Autor Antonín Sova