XI. A jak drahou zemi nelíbati,

František Jaroslav Kamenický

XI.
A jak drahou zemi nelíbati,
A jak drahou zemi nelíbati,
Jižto člověk svou zde vlastí zve! Jak nelnouti k ní co k matce své, A se ke rtům jejím neshýbati!
Na materském klíně kolíbati, Prsy svými kojiti nás chce, Ano věrně k srdci přitiskne Syna, jenž prv nechtěl o ni dbáti! – Posvátna jest země, po níž noha Tvoje kráčí, odrodilý synu! Poznej se a těžkou naprav vinu. Láska k vlasti od samého Boha Vštípena; a jest to ohlas nebe: „Miluj člověk vlast svou víc než sebe!“ [19]