XLV. Libuše – tať vtělená jest Lada,

František Jaroslav Kamenický

XLV.
Libuše – tať vtělená jest Lada,
Libuše – tať vtělená jest Lada,
Cherub pozemský, prost perutí; U ní všecko, každé pohnutí, Čarovný jest půvab, samá vnada.
Není žádná skvrna tu a vada; Kdo na její šíji labutí, Ňádra cudná v mírném zedmutí, Může patřit, šťastným se pokládá. Zpanilé jest celé její tělo, Všecko tu v tak krásném poměru: Hrdlo, ústa, líce, oči, čelo! Těla velebnost a nádheru Oživuje krásná také duše Této Čechoslávské u Venuše. [53]