XLVI. Na stolci když zlatoskvělém sedí

František Jaroslav Kamenický

XLVI.
Na stolci když zlatoskvělém sedí Na stolci když zlatoskvělém sedí
Krásná Libuše a podlé ní Dvanáctero panen, každý mní, Na bohyni jeho zrak že hledí; A když před ní vládykové šedí S úkorným se čelem uklání, Svatý přístrach všecky podmaní – Zákonem jsou její výpovědi. Výmluvná když ústa otvírá, Nikdo nespouští s ní ani oka, Neb z ní mluví moudrost otce Kroka; A když s trůnu svého pozírá, Čarokrásných očí jejích lesky Oslepují každého co blesky. [54]

Kniha Lilie a růže (1846)
Autor František Jaroslav Vacek