LII. Rolníkovi blaze dnové plynou,

František Jaroslav Kamenický

LII.
Rolníkovi blaze dnové plynou, Rolníkovi blaze dnové plynou,
 Byť i lopotil se v potu tváři; Když mu nebe vláhu dá a záři, Žádnou nežádá si rozkoš jinou. Jeho svět se končí za dědinou, A v něm působí a hospodaří; A když léta přijdou, tuť ve stáří Mdlé si ruce jeho odpočinou. Pak u prostřed vnuků svých a dětí, V svatém poklidu a v přízni Boží Radostnou svých šedin slavnost světí. Ani smrt mu nepůsobí muka; Rád již do hrobu své kosti složí; Drahá zatlačíť mu oči ruka. [60]

Kniha Lilie a růže (1846)
Autor František Jaroslav Vacek