LXII. Praha ve smutek halí si líce,

František Jaroslav Kamenický

LXII.
Praha ve smutek halí si líce,
Praha ve smutek halí si líce,
Odevšad se nářek ozývá: Té, již národ matkou nazývá, Kněžny Libuše že není více!
Dohořelať života jí svíce; Z Vyšehradu zpráva truchlivá Smutně v celé zemi zaznívá, Ano rozléhá se přes hranice. Na jejím se hrobě přinášejí Po sedm dní bohům oběti, Panny žalostné tu písně pějí. – Ač se neví její o mohyle, Přec jest v dobré podnes paměti, Každý Čech ví této o Sibylle. [70]