LXII. Praha ve smutek halí si líce,

František Jaroslav Kamenický

Praha ve smutek halí si líce, Odevšad se nářek ozývá: Té, již národ matkou nazývá, Kněžny Libuše že není více! Dohořelať života jí svíce; Z Vyšehradu zpráva truchlivá Smutně v celé zemi zaznívá, Ano rozléhá se přes hranice. Na jejím se hrobě přinášejí Po sedm dní bohům oběti, Panny žalostné tu písně pějí. – Ač se neví její o mohyle, Přec jest v dobré podnes paměti, Každý Čech ví této o Sibylle.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 2 místa, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

zvon, varhany, zvuk, znít, hlahol, ston, zvonice, tón, žalm, chorál

206. báseň z celkových 531

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Jaká zvučí to tam smutná hrana? (František Sušil)
  2. HRANA ZVONÍ... (František Kvapil)
  3. Plačtivá historie. (Hugo Václav Wunsch)
  4. Zvyk nepěkný! Zvuk hudby vzduchem letí, ( H. Uden)
  5. IX. (Josef Kubelka)
  6. Adagio – Beethoven. (Augustin Eugen Mužík)
  7. PĚVCŮM. (František Kvapil)
  8. KOLEDNÍCI. (Jaroslav Vrchlický)
  9. MEMENTO MORI. (Alois Věkoslav Haber)
  10. KAM JÍT – (Josef Václav Sládek)